Autoři se ve své knize věnují technologickému pokroku od počátků civilizace až po naši dobu, sledují jeho příčiny a především důsledky pro lidskou společnost. Zpochybňují představu jakési přirozené technologické „evoluce", ke které dochází samovolně a samozřejmě. Předkládají důkazy, že směřování technologického pokroku je vždy věcí rozhodnutí, za kterým stojí někdy ekonomická či politická moc a jindy přesvědčovací schopnost charismatických vizionářů. Technologický pokrok nabírá občas takový směr, který přináší prospěch celé společnosti; až příliš často však vedou rozhodnutí o směřování pokroku ke změnám, které zasáhnou každého, ale prospěch přinesou jen úzké elitě. Svá tvrzení autoři opírají o takové příklady, jako je rozvoj usedlého zemědělství, průmyslová revoluce, budování Suezského průplavu či automatizace práce, a výklad dovádějí až k soudobému využití umělé inteligence. V tomto oboru je pokrok rychlejší než psaní a vydávání knih, ale zdá se zřejmé, že i tentokrát z této technologické revoluce těží elity: autoritářské vlády nebo miliardové technologické firmy. Acemoglu a Johnson končí svou knihu návrhem různých opatření, která by mohla proud pokroku přinejmenším na Západě nasměrovat k obecnému prospěchu; čtenář sám může posoudit, nakolik by byla užitečná – a zda je možné je provést, nebo spíš prosadit.