Dnes již klasická kniha pojednává o procesu citového přilnutí a dokazuje, že tendence dítěte ke vztahové vazbě je instinktivní odpovědí na potřebu ochrany. Dítě vyhledává tělesnou blízkost matky nebo jiné blízké pečující osoby a projevuje svoji potřebu emočně - pláčem, křikem, úsměvem. Jako odpověď se mu dostává hlazení, kolébání, krmení, mluvení apod. , čímž mu matka poskytuje péči a bezpečí a odstraňuje jeho úzkost z ohrožení. Tak vzniká tzv. bezpečná vazba. Bowlby zastává názor, že dítě, které tuto vazbu nemá, bude projevovat známky deprivace. John Bowlby (1907-1990) získal vzdělání na University of Cambridge a University College Hospital v Londýně. Po ukončení studia lékařství se specializoval na dětskou psychiatrii a psychoanalýzu. V roce 1946 nastoupil na Tavistockou kliniku, kde pracoval s dětmi, jež často neměly možnost vyrůstat v pevném vztahu s rodiči a v době dospívání se u nich rozvinulo delikventní chování nebo jiné problémy. Bowlby vycházel z psychoanalýzy, dítě vnímal jako bytost se silnými pudy a pudové jednání viděl jako přirozený nástroj pro zvýšení šance dítěte na přežití. Zásadním pudem je právě přimknutí k matce. Bowlbyho výzkumy a publikace podnítily dalekosáhlé změny ve způsobu péče o děti a přispěly k radikálně novému pohledu na sociální a emoční vývoj člověka.